Uvědomuji si, že pokud chci opravdu pochopit smysl života a sebe sama v něm, musím polevit ve svém chtění a dosavadním zaměření a jako vůle v pozornosti se proměnit.

Uvolňuji se do těla, uvolňuji se v něm.

Plynu v proudu svébytné jednoty, která již není moje, já ale její jsem.

V takové chvíli se vzdaluji všemu.

Moje představy nahrazuje čisté vědomí.

Vzdávám se sám sebe, abych sebe pochopil.

Je radostnou skutečností, že pochopit nadčasový smysl života a sebe sama v něm, není o cílech ani o práci, ale o návratu k vlastní bezprostřednosti.

Ještě radostnější zprávou ale je, že “dole” i “nahoře” jsou dvě sféry jedné bytosti, která je mi dána proto, abych ji vědomím vlastního smyslu naplnil.

Vydat se do vnitřních sfér s tímto tvůrčím záměrem, je výsadou mé vůle a pozornosti.

Nic víc nepotřebuji.

Vše podstatné je stále přítomné.