Jak můžeme porozumět tomu, co jsme si sami nevyzkoušeli?

Jak můžeme skutečně využít něco, co se nestalo předmětem naší vlastní zkušenosti?

Obtížně.

Proč například v centrech pro drogově závislé pomáhají lidé, kteří si vším sami prošli? Protože mají vlastní zkušenost a dokážou se tak lépe vcítit do situace druhých.

Pochopení, které přichází s osobní zkušeností je k nazaplacení – to platí v každé oblasti.

Při společných setkáních s Milanem mám příležitost se s novými zkušenostmi setkávat na vlastní kůži.

Je ale těžké se o ně podělit.

To se musí zažít 🙂

Pokud bych chtěl přeci jen popsat něco z průběhu našich cvičení, pak bych vybral například společné házení s míčky.

Nikdy dříve jsem se nepřiblížil tomu, o čem budu psát – tomu, co může být pro druhé, kteří nemají zkušenost s tímto typem cvičení, bláznovstvím a nepochopitelným světem čaroděje ze země Oz.

Házení s mičky v sobě totiž skrývá konkrétní pravidla, která nejsou pro druhé zřejmá, která ale dávají cvičení ten pravý smysl.

Samotná podstata cvičení nespočívá jen v nesnadném házení se třemi, čtyřmi nebo pěti míčky, ale v důsledném dodržování nastavených pravidel, která postupně umožňují vykonávat několik činností najednou. Jejich společným výsledkem jsou potom změny, které se spontánně objevují v průběhu házení.

Zostřené vidění, prohloubený sluch, absence myšlenek… začínám vnímat to, co jsem předtím neviděl a neslyšel a navíc si uvědomuju vlastní tělo od hlavy až k patě 🙂 Bezprostředně po cvičení se mi vracejí myšlenky. Jsou ale jiné, mají vyšší kvalitu. Snažím se tak vydržet co nejdéle. Soustředím se na další činnosti, které s Milanem děláme. Cítím, jak je všechno pozitivně ovlivněno tímto novým stavem, který bezprostředně prožívám.

V knize Pokojný bojovník je napsáno : “Chceš být normální ve výjimečném světě nebo výjimečný v normálním světě?“

Naší volbou je, kterou cestu si vybereme.