Bezprostřední pozornost

O pozornosti toho jen málo víme. Je naší subjektivní součástí a tak nám v jejím poznání objektivní věda nepomůže. Rozvíjet umění bezprostředního poznání se můžeme učit jen prakticky. Prakticky to ale necvičíme. Tak se ochuzujeme o možnost být s tím nejcennějším co máme a čím ve skutečnosti jsme. Postrádáme hluboký rozměr vlastního bytí. Tomu co uvedu v následujících slovech totiž nelze porozumět teoreticky, ale je to možné prakticky pochopit.

Jsem vůlí

Jsem vůlí s bezprostředním vztahem k pozornosti

Jsem pozorností

Jsem pozorností s bezprostředním vztahem k vědomí

Jsem tedy nerozlučná trojice, která se nemůže nikdy rozejít

A přesto se běžně rozchází.

Jak je to možné?

V tom spočívá celý paradox sebe-poznání.

Mysl nás vybízí k něčemu, čeho sama schopna není. Sebe-poznání je totiž uměním bezprostředního setkání.