MAPA BYTÍ
Pohyb života je nesen klidem Bytí.
Mapa Bytí naznačuje vztah mezi Bytím, Vědomím a lidským životem.
Vztah je základem celé mapy.
Pozornost osobnosti přirozeně směřuje po horizontále života.
Vertikální vztah k Bytí se otevírá uvolněním pozornosti zpět do těla a bytosti.
Bytí je Řád.
Je svobodné a nese samo sebe.
V jeho nosnosti existuje hierarchie skutečnosti a možnost harmonie.
Řád je vnitřní struktura Bytí, díky které má všechno své místo a smysl.
Jednota vyjadřuje, že Bytí není rozdělené – všechny jeho projevy jsou jeho součástí.
Zákon nosnosti říká, že Bytí nese samo sebe i vše, co z něj vychází.
Vědomí je esence Bytí.
Umožňuje bytosti setkání s Bytím.
Vědomí je esence Bytí – bod, v němž se Bytí setkává samo se sebou.
Sebe-vědomí je přímý vztah bytosti k vlastnímu bytostnému základu.
Sebevědomí je osobní pocit vlastní hodnoty, který vychází z hlubšího sebe-vědomí.
Vůle je síla Bytí vyjádřená v Pozornosti.
Bytí je zdroj, z něhož vůle jako síla vychází a jemuž se vrací.
Bytostná vůle je spojená s celkovým směřováním bytosti a jejím vztahem k Bytí.
Osobní vůle pracuje v každodenní realitě a směřuje k konkrétním cílům.
Pozornost je výrazem Vůle ve vztahu k Vědomí.
Tvaruje Vědomí v bytostné struktuře.
Pozornost se rodí ve Vědomí a je jeho živým výrazem.
Otevřená pozornost nechává věci být a současně je nechává přicházet do vztahu.
Zaměřená pozornost směřuje k určitému objektu, úkolu nebo cíli.
Bytost je vyjádřením potenciálu Bytí v životě člověka.
Třetí sféra je čisté vědomí, které spočívá samo v sobě a je otevřené Bytí.
Druhá sféra vnímá širší celek vztahů, do kterých je bytost zapojena.
První sféra je vědomí vázané smysly a osobní identitou.
Osobnost je vyjádřením lidského života v první sféře vědomí.
Identita je způsob, jakým se osobnost cítí být sama sebou.
Role jsou masky, které osobnost přijímá v různých situacích života.
Příběh je časová linie osobnosti, která dává životu smysl i napětí.
Vztah určuje způsob, jakým je vědomí ve vztahu k Bytí.
Blízkost je stav, kdy se vědomí otevírá Bytí a cítí jeho přítomnost.
Vertikální vztah směřuje od osobního života k hlubší realitě Bytí.
Horizontální vztah se odehrává mezi lidmi a událostmi bez otevřenosti k Bytí.