Jakub Burda

Pokud se na svět podívám svýma očima, tak zde existují dvě polohy – prozřeno a neprozřeno. Neprozřel ten, kdo neobjevil žádnou záludnost, nevyzpytatelnost či nesourodost lidské duše ve vztahu k mysli, lidskému tělu a vnějšímu světu. Pokud patříte ke druhé skupině, tj. něco se vám na světě v tomto kontextu nezdá a pátráte po tom, co to může být, pak jste na zajímavě stopě – cestě k prozření.

Jednoduše to lze přirovnat k MATRIXu. Nicméně na rozdíl od tohoto kasovního trháku, zmiňovaná stopa nevede do hlubin Země k poslednímu městu osídlenému lidmi na planetě strojů – Sionu, ale k ještě zajímavějšímu místu, a to do nejhlubšího nitra sebe sama. Sledování této stopy je významnou celoživotní cestou, na jejímž začátku stojí právě ono prozření. Prozření přichází k lidem různými způsoby. Někdy jsou impulsy velmi silné. V mém případě to bylo silné znepokojení s vývojem mého zdravotního stavu a bytostná nespokojenost s duševním životem.

Důležité je uvědomit si, že tento stav, mnohdy vnímaný jako určitý diskomfort, je pravděpodobně začátek cesty k sebepoznání. Je-li prozření začátek cesty, co je jejím cílem? Popravdě, nevím. Ale stejně jako auto, či motorka a nebo kolo, aby mohly jet po silnici, tak musí být vyváženy, stejně tak člověk při této cestě musí udržovat rovnovážný stav. A to není snadné.

Vydat se na tuto cestu vyžaduje odvahu, disciplínu a schopnost identifikovat společenské předsudky a vzorce chovaní, kterým člověk automaticky podléhá a dle kterých hodnotí. NEHODNOTIT je základním nástrojem, který si s sebou na tuto cestu musíme sbalit.

Patřím spíše k průbojnějším lidem, kteří když někam přijdou, rádi prozkoumávají možnosti v dané oblasti na vlastní pěst. V případě této cesty jsem ovšem udělal výjimku. Stejné jako Neo si vybral Morphea, já si vybral Milana. Společně pracujeme na přípravách mé cesty, ladíme výstroj a výzbroj a přesto, že je to začátek putování, má to již své praktické výsledky, které mají významný dopad na kvalitu mého života: