Václav Chaloupka
mistr světa ve vodním slalomu
"Díky spolupráci s Milanem jsem se stal nejen lepším závodníkem, ale hlavně lepším člověkem."
Úspěchy
A jak to celé začalo?
Díky Milanovi a jeho cvičením jsem se dokázal dostat do stavů, o kterých se mi ani ve snu nezdálo. Naučil jsem se víc vnímat sebe i svět okolo sebe. Mé smyslové vnímání se zvýraznilo a pomáhalo mi být pouze "tady a teď."
První rok v přítomnosti byl úžasný. A to jsem si ani ve snu nepředstavoval, jaký bude rok druhý. Zažil jsem pocity, o kterých jsem nevěděl, že existují.. Stal se ze mě člověk, o kterém jsem netušil, že jím někdy můžu být.
Díky Vám Milane. Díky, že jste mi to ukázal. A já už se teď těším, co přinesou roky další.
Silná motivace na začátek
Když jsem si potřetí za sebou nevyjel dospělou reprezentaci, uvědomil jsem si, že bych měl "něco udělat s hlavou". Do té doby jsem všechno řešil s přítelkyní, tátou nebo mými trenéry a myslel si, že to stačí. Ano, velkých úspěchů jsem dosáhl i před oslovením Milana, ale nebyla v tom stabilita. Navíc jsem stále řešil jeden problém – zvládat lépe semifinálové jízdy, postupovat pravidelně do finále a otevřít si tak cestu ke splnění svého snu – kvalifikovat se do seniorské reprezentace. Dost jsem se tím trápil a nedokázal jsem přijít na to, jak tuhle překážku konečně překonat.
Rozhodl jsem se proto oslovit Milana, v čemž mě ještě dost ovlivnila kamarádka od vody Amálka Hilgertová, která s Milanem pracuje již delší dobu a jejich spolupráce přinesla krásné úspěchy.
Milan a jeho metody práce s pozorností
Když jsem Milana viděl poprvé, tak z něj čišel obrovský klid. A to přesně jsem potřeboval. Potřeboval jsem si věci ujasnit a uklidnit se. Místnost, kde jsme se setkali, mne zaujala na první pohled. Zvláště pak stěna plná fotek sportovců, se kterými Milan pracuje. V tu chvílí mě ani nenapadlo, že za rok tu budu mít fotku i já.
Prvních pár schůzek bylo seznamovacích, kdy jsem se představil a přednesl to, na čem bych rád společně zapracovat. Asi po měsíci mi Milan nabídnul plán, který když budu poctivě dodržovat, tak za rok uvidím výsledky. V té době jsme ještě ani pořádně necvičili, takže jsem si říkal, že rok je strašně krátká doba, ale měl jsem z Milana skvělý pocit a tak jsme si plácli. Začali jsme se scházet pravidelně každý týden a já začal poctivě cvičit. Víceméně první bylo žonglování, které jsem se naučil docela rychle. Milan mi dával skvělé rady a díky mé nátuře a několika stovkám nepovedených pokusů jsem se žonglovat naučil během čtrnácti dnů.
Nyní je žonglování na mém denním pořádku a v závodních dnech je součástí mého rituálu. Dodává mi klid, přináší energii a vnímání těla, což chceme.
Další cvičení bylo už náročnější a stále je pro mne výzvou. Učím se při něm opravdu soustředit a nedovolit, aby mě v tu chvíli cokoliv rušilo.
Nejdříve jsem trénoval jen v klidu, ale později mne ho Milan učil využít i venku, a to kdekoliv a kdykoliv. A to je teprve skvělé. Je to vždy jiné, ale pokaždé se díky němu dokážu dostat do přítomnosti. A to je jeden z nejkrásnějších pocitů, které jsem v životě zažil. Nyní cvičím především venku a na lodi. Kdybych si ale neodcvičil poctivě řadu "začátečnických" hodin o samotě a v klidu, tak bych na cvičení venku nebyl připravený.
Vedle cvičení jsme s Milanem probírali vše možné, od mých trápení "na vodě", až po nejlepší restaurace ve Vršovicích. Tím, jak jsme se postupně sbližovali, jsem se dokázal víc a víc otevřít. Proto jsme byli schopni probrat a vyřešit velmi bolestivá témata, která mě hodně trápila. Tohle byla další skvělá zkušenost, kterou jsem díky Milanovi mohl prožít.
Sezóna 2020
Splněný sen
Na konci července se konaly nominační závody do seniorské reprezentace. První závod jsem jel parádní jízdu, ale v jednom okamžiku jsem uviděl šanci jet jednu kombinaci rychlejším, ale riskantnějším průjezdem a tak jsem to zkusil. Když jsem do brány najel, tak se mi tam napustila voda a já tak bránu neprojel, což byl konec nadějí na dobrý výsledek. Z jízdy jsem měl super pocit, který kazila jen jedna malá chybička. Musel jsem to hodit za hlavu a připravit se na další den. Po dobré večeři mě čekala jedna z nejtěžších noci v mém životě. Naspal jsem toho strašně málo a říkal si, že ten den nemám šanci zajet dobře, protože mi budou chybět síly. Tím pádem mi bylo jasné, že musím alespoň perfektně zacvičit, abych měl vyladěnou alespoň hlavu. To se podařilo a následovala asi má nejlepší závodní jízda roku 2020. Ano, byly v ní 2 lehké šťouchy, ale ta ladnost, přesnost, elegance, dynamika. Byl to úžasný zážitek.
Následující nominační závod v Troji byl asi ze všech nejlehčí. Vyhrál jsem kvalifikaci a nebýt uspěchaného šťouchu na předposlední bráně bych vyhrál i finále. Takhle to stačilo těsně na 2. místo a já tak byl pořád ve hře o reprezentační tým i do posledního závodu. Kvalifikaci jsem pojistil a kvalifikoval se do finále. Finálovou jízdu jsem tam poslal a navzdory jednomu trestnému doteku to stačilo! Kvalifikoval jsem se do seniorské reprezentace!
Splnil jsem si sen. Sen, o kterém jsem snil od začátku, když jsem začal dělat vodní slalom. Bylo to neuvěřitelné. Adélka, má přítelkyně mě objala a brečela. Táta, máma, děda…, všichni byli úplně naměkko.
Bronzová Evropa s radostí z přítomnosti
Mistrovství Evropy v Praze byl vrcholem celé této "koronavirové" sezóny. Na závod jsem se nesmírně těšil, protože mi Milan řekl jednu skvělou větu: "Václave, užijte si to, poprvé už mistrovství Evropy nikdy nepojedete."
A to je svatá pravda. Nikdo ode mne nic nečekal. V souboji o Tokio jsem sice pořád byl, ale mé šance mi přišly před závodem dost utopické. Tak jsem využil pozice nováčka a závod si prostě užil. Přesto byla noc před finálovým dnem hodně těžká. Myšlenky si dělaly co chtěly a nemohl jsem vůbec usnout. Každopádně jsem už věděl, že se nic neděje. Sice to bude výkon "na dluh", ale vím, že tělo je neuvěřitelná "mašina", kterou jedna neprospaná noc jen tak nerozhodí.
Bylo mi jasné, že o to lépe si ráno musím zacvičit.
Před dopoledním semifinále jsem zažil asi největší nervozitu v životě. Byl jsem si ale současně vědom obrovské energie a bylo jen na mně, jestli ji dokážu využít. Poctivě jsem cvičil a díky tomu jsem se dostal do úžasného stavu, kdy jsem vnímal všechno okolo sebe, ale nijak jsem nad tím nepřemýšlel. Cítil jsem se být víc v přítomnosti, víc v tom okamžiku, víc na tom místě. Byl jsem vážně "tady a teď."
V semifinálové jízdě mi pak vyšlo prakticky všechno a já postoupil do finále. Přišla nádherná, čirá radost. Další splněný sen.
Proměna nervozity v pozitivní energii
Má nejlepší závodní jízda roku 2020. V kvalifikaci jsem jel průměrnou jízdu a na vítěze jsem ztratil asi 5s. Vůbec jsem nevěděl, kde mám ten čas získat. Věděl jsem, že musím alespoň perfektně zacvičit, abych měl vyladěnou hlavu. Fyzická bezchybnost by bez toho nebyla možná. 20minut před jízdou jsem poctivě cvičil, přeměnil jsem nervozitu na pozitivní energii a následovala nádherná, dynamická jízda. Zlepšil jsem se o 6s a zajel nejrychlejší čas dne. Před finále mi to přišlo nemožné. Povedlo se to jenom díky perfektně vyladěné hlavě.
Sezóna 2021
Nejnáročnější sezóna v kariéře
Pokud měla sezóna 2020 označení "snová", tak sezóna 2021 by rozhodně snesla označení "nejnáročnější". Nastala situace, kdy jsem se nominoval do reprezentace U23 i seniorské a čekaly mě v jednom roce 4 vrcholné akce. 2x Mistrovství světa, 2x Mistrovství Evropy.
Když se teď ohlížím za rokem 21', žasnu. Podařilo se nám přetavit nejnáročnější sezonu v tu jednoznačně nejúspěšnější. Za ten hlavní důvod beru rozhodně spolupráci s Milanem. Cítil jsem v něm oporu a také vzájemnou důvěru, které bylo po celý rok opravdu třeba. Musel jsem v sobě najít odhodlání otevřít se a mluvit o svých vnitřních pocitech, myšlenkách a stavech. Alfou-omegou k naší skvělé komunikaci jsou bezpochyby cvičení.
Strategie víceboje
Když jsem Milanovi řekl, kolik závodů mě v tomto roce čeká, Milan vymyslel, že na to musíme jít jinak. Pojali jsme celou tuto sezónu jako víceboj. Každý jednotlivý závod jsme pojali jako jednotlivou disciplínu v atletickém víceboji. Snažili jsme se proto zajet každou "disciplínu" (závod) co možná nejlépe, ale ne na úkor disciplíny následující. Musel jsem se naučit šetřit síly, abych absolvoval každou disciplínu s co možná nejvíce silami. Musel jsem tlumit i pozitivní emoce, protože by mě příliš vysílily a vzaly mi potřebný "drajv" na následující závody. Zpětně se tato strategie ukázala jako klíčová.
Mistrovství Evropy, Ivrea (Itálie)
První velkou akcí bylo Mistrovství Evropy dospělých. Na této akci jsem sice obhajoval bronz z předešlého roku, ale tlak jsem si nijak nepřipouštěl. Do reality dospělé konkurence mě uvedla hned kvalifikace, kterou jsem jel se špatnou strategií a málem mě to stálo postup do semifinále. Do semifinále jsem nastoupil mnohem dravěji a odvážněji a byla z toho skvělá jízda a postup do finále. Ve finále jsem se to snažil tlačit co to šlo, ale neudržel jsem koncentraci na poslední těžké kombinaci na kanále. Nakonec z toho bylo 10. místo. I tak jsem to ale hodnotil velmi pozitivně na začátek sezóny.
Mistrovství světa do 23 let, Tacen (Slovinsko)
Následujícím vrcholem sezony bylo Mistrovství světa do 23let. Na tuto akci jsem se připravoval velmi poctivě a možná až moc jsem zde chtěl uspět. Jednalo se totiž o mé poslední MS v této kategorii a já se chtěl tak hezky rozloučit. Zde se nám ale perfektně povedlo přizpůsobit závodní rituál zdejším podmínkám. Věděli jsme totiž, že semifinále a finále pojedu velice pozdě odpoledne. Vše jsme posunuli o několik hodin dozadu. Cvičení, časy jídel i klasický závodní rituál. Ve zkratce, tato taktika se podařila skvěle a já si z mého posledního MSU23 odvezl bronzovou medaili.
Mistrovství Evropy do 23 let, Solkan (Slovinsko)
O měsíc později následovalo mistrovství Evropy do 23let. Dlouho jsme váhali jestli tuto akci nevynechat, což mi radil trenér i Milan. Obzvláště po bronzu z MSU23. Nakonec jsem se ale rozhodnul, že pojedu. Chtěl jsem si užít mou poslední mládežnickou akci. A byl to dobrý tah. Celý šampionát se mi závodilo skvěle a formu jsem dokázal vygradovat na finále, kde jsem sjel fyzicky a technicky nejlepší jízdu v sezoně a odnesl si ze Slovinska titul mistra Evropy.
Mistrovství světa, Bratislava (Slovensko)
Posledním závodem bylo Mistrovství světa dospělých, na kterém jsem startoval vůbec poprvé. Konalo se v "bublině" v Bratislavě a bylo to opravdu náročné na konci tak dlouhé sezóny. Opět se mi bohužel nepodařila kvalifikace, ze které jsem postoupil s odřenýma ušima. Věděl jsem, že semifinále musím jet úplně jinak – s odvahou to rozbalit a zbytek nechat na přítomnosti. Semifinále jsem sjel skvěle a nakonec postoupil do finále. Ve finále jsem to tlačil, co to šlo a zároveň si hlídal správnou stopu. Pohlídal jsem si závěrečnou kombinaci, udržel čistou jízdu a dojel jsem na průběžném prvním místě. Potom začalo asi nejdelší čekání v mém životě. Favorité jeli postupně jeden po druhém a kazili. Nemohl jsem tomu uvěřit.
Jsem mistr světa!
Má dosud nejlepší jízda v životě
Kdyby se mne někdo zeptal, kterou ze svých závodních jízd v roce 2021 považuji za tu nejlepší, asi bych ho překvapil. Neřekl bych, že to byla finálová jízda na Mistrovství světa. Prostě to tak necítím. Tomu jsem se nejvíce přiblížil o měsíc dříve, na ME do 23let, ve slovinském Solkanu.
Nervozita byla vysoká, což jsem chtěl. Snažil jsem se tuto energii přetavit do energie vítězné. Prvních pár záběrů jsem dal ve větší frekvenci než normálně, abych se rychleji dostal do tempa. Pak už to šlo samo. Všechno vycházelo tak, jak jsem plánoval. Přišlo mi, že mám na každý záběr dost času. Měl jsem to pod kontrolou a zároveň jsem byl úplně uvolněný. Byl to úžasný pocit.
Celých 90 sekund jsem byl v Přítomnosti, kde to jelo samo. Byla to nejlepší jízda, co jsem kdy zatím jel.
Co přinesly mé první 2 roky s Milanem?
Když se zpětně ohlédnu za první sezónou, ušel jsem obrovský kus cesty. Svůj první cíl – zvládnout semifinále – jsem si splnil ve všech závodech a seniorský mančaft jsem si vyjel taky. Navíc jsem přidal bronz z mistrovství Evropy a republikový titul k tomu. A to už je slušný, na náš první rok s Milanem, ne?
Začal jsem věřit naší cestě.
Druhou sezonu jsem přidal čtyři "velká finále" a k tomu tři individuální medaile, včetně titulu mistra světa!!
Díky cvičením jsem poznal, co je to být v přítomnosti a využil jsem toho. Nedá se to dokonale vysvětlit, musel jsem si to prožít. Každé sezení u Milana mi ukazovalo směr, po kterém se mohu vydat. Ale tu odvahu, to úplné ponoření se do přítomnosti, to vás nikdo nenaučí. Musíte se tomu prostě oddat a věřit.
Dva roky je krátká doba, o to víc mi přijde neuvěřitelné, co všechno se změnilo. Vnímám, že jsem se vážně ohromně posunul, a to nejen na vodě, ale hlavně lidsky.
Díky spolupráci s Milanem jsem se stal nejen lepším závodníkem, ale hlavně lepším člověkem. Myslel jsem si, že ke sportu mám profesionální přístup, ale až Milan mi ukázal, co přesně to znamená.