Zuzana Bičíková

K Milanovi mě v roce 2012 přivedl hluboký vnitřní pocit, že mi něco chybí, i když mám zdánlivě vše. „Stesk po domově.“ Celoživotní stesk po něčem, čeho se mi stále nedostávalo. Neměla jsem ponětí, že to, co hledám budu jednou vnímat jako podstatu a smysl lidského bytí a ona ryzí čistota si mě jednou nalezne sama.

Aby se to stalo, musela jsem se vydat na cestu. Od té doby, co jsem začala pravidelně navštěvovat Milana, nabral můj život jiný směr. Nejprve každodenní praktická cvičení vedoucí ke „zkrocení“ mysli a myšlenek tak, aby mysl poslouchala mě a ne já, mysl. To bylo nejtěžší období. Paradox toho, že od mala jsme učeni svou mysl používat na 100 %, až vznikne absolutní ztotožnění s ní. Díky hlasitosti svých myšlenek potom nevidíme a neslyšíme.

Když se po letech mysl podvolila, začalo se mi pomalu otevírat zcela jiné vnímání sama sebe a jiné sféry bytí. Sféry, která se objeví až s uvědoměním nejjemnějšího, pomalu a postupně, nikoli a nikdy jednorázovým zázrakem. Vše vyžaduje trpělivost, systematičnost, aktivní vůli a hlavně stálou TOUHU.

Milanova cvičení mě postupně přivedla k jinému vnímání sama sebe. K pravému sebe-vědomí, neboli vědomí sama sebe, které není zatížené myslí, egem, emocemi. Tento stav jsem si začala uvědomovat skrze práci s bdělou pozorností do svého těla, práci se svým vnitřním tělem. Je to pro mne zdroj čisté energie, svobody, vnitřního klidu, síly a odvahy, ale především si s hlubokou pokorou uvědomuji neustálou podporu vyššího vedení.

Přirozeně mě vše vede k jednoduchosti. Čím jednodušší a prostší život je, tím může být naplněnější a hlubší, vědomější a opravdovější. Neznamená to vyhýbat se povinnostem, radostem ani starostem, to nejde, ale lze vše vnímat z jiné úrovně bytí, která vás emočně a mentálně nevyčerpává. Z úrovně bytí, ve které jste stabilní, klidní, přijímající, chápající, souznící, ale také pevní zároveň.

Dobře si uvědomujete, co podstatné je a co není. Kde být máte a kde být nemusíte, byť to vaše okolí nemusí chápat. Jednoduchost není pasivitou a nic neděláním, naopak, je bdělostí a vystoupením z naší mechaničnosti.

To, že jdu životem touto cestou, neznamená, že je vše růžové. V mém životě jsou i těžší období a někdy i větší starosti, které na mě dolehnou. Nyní už ale vím, kam se mohu i v těchto chvílích s důvěrou obrátit, kde najdu klid, stálou tichou podporu a vědomí toho, že nikdy nejsem sama.

Skrze pohyb a tělesná cvičení učím lidi vnímat své tělo, naslouchat mu a reagovat na jeho potřeby vhodným cvičením. Spousta lidí si své tělo vůbec neuvědomuje, jsou od něj odpojeni a nemusí to být pouze lidé, kteří se nehýbou, ale mohou sem patřit i ti, kteří jsou zaměřeni pouze na výkon či pouhou vizáž. A tak s lidmi v základu pracuji na tom:

A to je jen začátek, který však nejde přeskočit a někdy trvá dlouho, než se zarytý pohybový stereotyp/vzorec podaří přepsat. Je to o trpělivosti a systematické práci. Vědomé práci, s plnou pozorností namířenou do dané části těla. Vědomé cvičení, které začne dávat dotyčnému smysl a při pravidelném tréninku se objeví pozitivní výsledky, na které můžeme navazovat dále.

Nemyslím si, že mé cvičení je nějaké unikátní, kombinuji různé směry a techniky, se kterými jsem se za život ve své praxi setkala a jsem přesvědčena o jejich účinku a pozitivním vlivu na tělesné zdraví, sílu a vitalitu. A i přes obyčejnost tohoto cvičení jsou tyto tréninky, lekce, kurzy, workshopy a pobytové víkendy lidem nevšední a jsou pro ně něčím více, než jen pouhým cvičením. Z úst klientů často slýchám, že nazývají mé cvičení a lekce jako cvičení s přesahem. Ale to se jenom patnáctiletá systematická duchovní praxe, pod Milanovým vedením, stává mou přirozeností a jemně se propisuje do konání mé bytosti, práce a života.

Prostor, ve kterém potom cvičíme, se stává klidným a bezpečným přístavem. Místem, kde lidé snáze ztiší mysl, odloží své životní role a poté lépe spočinou do svého těla, které poté oblaží vědomým pohybem a vyživujícím dechem. A pokud jsou tomu podmínky nakloněny, jdeme dále, za fyzické tělo, do jemnějších energií a těla energetického. Tam si myslím teprve nastávají pravé ozdravné procesy na hlubokých úrovních, a tam čerpám velkou inspiraci z Conscio učení.

V této části těla – doslova mezi hlavou a srdcem – se ukládá přemíra zodpovědnosti, která nás svírá a někdy až paralyzuje. Pro někoho může být velmi těžké se z tohoto sevření uvolnit a vůbec si dovolit na chvíli pustit svá aktuální životní témata, jež se nám na tomto místě somatizují.

Název je inspirován knihou Annick de Souzenelle, Symbolismus lidského těla, která o této problematice mimo jiné pojednává. Obsah workshopu je o celé linii paží, včetně hlavy a hrudi. Závěrečné usebrání workshopu je inspirováno Consciem.