Tomáš Kraus
dvojnásobný mistr světa ve skicrossu
"S Milanem pracuju soustavně a cílevědomě uvádím do života kvality, o kterých jsem dosud jen četl."
Úspěchy
Od zvědavosti k vnitřnímu rozvoji
Na první schůzku s Milanem Moravcem jsem šel spíše ze zvědavosti a na doporučení. Zajímalo mě, co se skrývá za slovem psychomotorika a chtěl jsem vědět více. A více jsem se dozvěděl. Často jsem na startu závodů slýchal rady: „pořádně se soustřeď", „teď prodej, co je v tobě" a podobně. Jak na tom ale pracovat a jak se přiblížit k naplnění těchto dobrých rad jsem nevěděl.
Dobrá cesta
S Milanem se scházíme a poctivě hledáme dobrou cestu dlouhá léta.
Přesněji už minimálně 14 let!
Nejprve jsme směřovali ke zkvalitnění sportovního výkonu, zlepšení motivace a vnímání detailů při mém vrcholovém sportování.
Postupně a přirozeně se naše spolupráce rozšířila na mnohem obecnější úroveň.
Naše společná práce a cvičení začaly plynule přesahovat do života i mimo sport.
Ale není a nikdy to nebylo pouze o pravidelných setkáních.
Stejně – vlastně asi ještě více – je důležitý denní režim, do kterého patří ranní cvičení.
Zklidnění, zostření vnímání, naladění smyslů…
Na konci ranního cvičení jsem pak připraven na vše, co den přinese.
„Je jedno, kde zrovna jsi. Sedni si, srovnej záda, zastav myšlenky a objevuj vnitřní svět!"
To jsem si opakoval denně.
Týden po týdnu a měsíc po měsíci.
Až po čase se začaly měnit věci.
Zpočátku jsem pozoroval změnu ve svém vrcholovém závodění.
Měl jsem přirozenější motivaci a na svahu zostřenější vnímání.
Věci se ale začaly měnit i v civilním životě.
Po ukončení sportovní kariéry se pro pravidelná cvičení naskytl ještě větší prostor.
Výstup na sopku v Japonsku
V plánu byl sedmihodinový výstup na zasněženou sopku Yōtei v Japonsku.
Vrchní část je navíc poměrně technická.
První hodinu jdeme po rovině.
Poté stoupáme do svahu.
A pak nalevo, obrátka, napravo, obrátka, nalevo… a tak ještě možná čtyřistakrát.
Jak ubývají síly, přepínám se do módu přežít a i v hlavě podporuji prázdnotu.
Myšlenky postupně ubývají, až nejsou žádné.
Pohled před sebe bez zaměření na detail.
Po čtyřech hodinách šlapání krok za krokem – ticho, bezvětří – a tak dál ještě další tři hodiny.
Nahoře, na vulkánu, si sjíždím do kráteru.
Ale to už jedu na vlně klidu, radosti a smyslů zbystřených na nezvykle vysokou úroveň.
Freeriding Island
Island mám moc rád, lyžování ve volném terénu na Islandu nabízí zvláštní kvalitu.
Když se ocitnu na vrcholcích zasněžených kopců, sníh pohlcuje veškeré zvuky.
Ticho je až nezvykle intenzivní, a při pohledu ze svahu dolů, je vidět modré moře, ve kterém se odráží slunce…
To jsou výjimečné chvíle, příznivé k vyladění.
Otužování
Studená voda mě naučila být v přítomnosti.
První vstup je vždy konfrontace – tělo se brání, dech se zrychluje, mysl chce ven.
Stačí ale pár vědomých nádechů a něco se přepne.
Chlad přestává být nepřítelem a stává se učitelem.
Ve vodě objevuji ticho, které se jinde hledá obtížně.
Každé ponoření je malý experiment – pozoruji, jak tělo reaguje, jak se dech postupně zklidňuje a jak mysl, která zprvu protestuje, nakonec uvolní sevření.
Není to o překonávání ani o výkonu. Spíš o naslouchání.
O tom, že se nechám chladem prostoupit a nebráním se mu.
Po vystoupení přichází zvláštní jas – tělo hoří, mysl je čistá, smysly otevřené.
V těch chvílích vnímám svět ostřeji – barvy, zvuky, vlastní dech.
Je to jednoduchý rituál, který mi denně připomíná, kde leží má pozornost.
A kolikrát mi právě studená voda otevřela cestu k tomu, co bylo během dne uzavřené.
Freediving
Pod vodou a bez dýchání.
To nevypadá jako přirozený stav.
Trocha tréninku, vzpomínka na cvičení s Milanem a vše je jinak.
Hlava přestane řešit hlouposti, tedy VŠE.
Tělo se chová nejlépe, jak může.
Doba bez nádechu se prodlužuje a já si dokonce nacházím momenty, při kterých si pod vodou, bez pohybu, odpočinu a pokračuji dál s novou silou a klidem.
Freediving - hloubky
Potápění do hloubky byl pro mě dlouhodobě sen.
V moři jsem už několikrát hloubku zkoušel, ale do žádné zásadní jsem se nedostal. Měl jsem stres z nedostatku vzduchu, kombinovaný s úporným tlakem vody.
O freedivingu se říká, že je hodně o hlavě. Jednoduše, je třeba vypnout „hlavu“, tedy nemyslet, nehodnotit scénáře! Jak ale na to? Realita je většinou jiná. Myšlenky na chybu, nebezpečí nebo selhání jsou přirozené.
Chce to sílu, která se buduje jinde. Společně s Milanem jsme prošli cesty, které i tady nesou své ovoce. Pobyt pod hladinou byl pro mě během prvních ponorů přirozeným. Nezažíval jsem stres z hloubky ani z tlaku. Jen skvělý pocit z prostředí, které je pro nás přirozené. Zažívám teď pod vodou výjimečné chvíle.
Ferrata Sölden
V údolí Ötztal je dvousetmetrová kolmá ferrata. Během natáčení cestopisu jsem ve stěně strávil přes 2 hodiny lezení.
Šel jsem kousek od kolegů, zvolil jsem si své tempo, dolů nemělo cenu se koukat.
Každé 3–4 metry jsem přecvakával obě karabiny. Ani nevím, kolikrát jsem je přecvaknul.
Po přibližně hodině jsem už ani moc nepřemýšlel, a před vrcholem už jsem se jen uvnitř usmíval a chvílemi i naplno smál (uvnitř).
Tělo i mysl byly protažené, zatížené a vyladěné celé odpoledne, a vlastně až do usnutí.
Cestopis jsem natáčel s Evou Samkovou pro Českou televizi v sérii Alpami nejen za sněhem.
Trénování dcerky
Vztah s dcerou a její trénování je pro mě výzvou od samého počátku.
Po své zkušenosti s vrcholovým sportem jsem si nebyl jistý, jestli bych ho svým dětem vůbec doporučil.
Lucka se postupně, a vlastně docela přirozeně, dostala k závodění ve skikrosu.
Nejdříve jsem ji jen vedl, dnes ji trénuji.
Cítil jsem, že pokud ji budu tlačit, nebude to fungovat.
To, co mě přesvědčilo, byl její talent, který je u Lucky dobře rozeznatelný.
Když stojí na startu závodu, změní se v „šelmu", která je na lovu.
Pro mě je klíčové ji jen směřovat, nezahltit informacemi a lehce jí dát impuls ke koncentraci a naladění na jízdu.
Při tréninku rád „šetřím" radami.
Preferuji, když se závodník sám dožaduje informací.
Práce a cvičení s Milanem mi pomáhají rozeznávat jemné detaily situací a pohybu, které ve výsledku určují rozdíl.
Její výsledky mě těší, ale ještě větší radost mám z toho, že se spolu na svahu setkáváme na zcela jiné úrovni porozumění, než bývá běžné.
Pro nás oba jsou to myslím jedinečné chvíle.
